Pražský výbor na podporu obviněných z Tarnaku
Comité de Prague pour les inculpés de Tarnac
Prague Committee for Support of Indicted Persons from Tarnac
Tento text byl dne 27. listopadu 2008 publikován ve francouzském listu Le Monde (pod názvem „NE Novému pořádku“):
Nedávná operace francouzské policie, které se dostalo výrazné mediální podpory, byla završena zatčením a obviněním devíti osob na základě protiteroristických zákonů. Povaha zmíněné operace nabrala velmi rychle nový směr: po odhalení rozporů v obžalobě, která spočívá v obvinění devíti osob ze sabotáže na francouzské železnici, byla celá záležitost zřetelně zpolitizována, a to na základě prohlášení veřejného žalobce, že „cílem jejich činnosti byl útok na státní instituce, na stávající politický, hospodářský a společenský pořádek, a to navíc za použití násilí; zdůrazňuji: za použití násilí, nikoli tedy za použití povolených prostředků.“
Celá tato policejní a administrativní operace sleduje širší cíle než jen obvinit danou skupinu osob bez jakýchkoliv důkazů a bez přesného zdůvodnění z organizace „zločinného spolčení se záměrem konat teroristickou aktivitu“, což je mimořádně vágní formulace: co má přesně znamenat to spolčení? Jak máme rozumět odkazu na jakýsi záměr? A pokud jde o kvalifikaci termínu terorismus, jeho definice je v daných souvislostech natolik široká, že by mohla být aplikována prakticky na cokoliv: pod takovouto výjimečnou legislativu by vlastně mohl nakonec spadat libovolně zvolený písemný či jiný projev názoru.
Obviněné osoby nebyly vytipovány náhodou, nýbrž proto, že zahájily politickou činnost. Účastnily se totiž určitých veřejných akcí, mimo jiné též v souvislosti s nepříliš úctyhodným Evropským summitem pro imigraci, který se nedávno konal ve francouzském městě Vichy. Zmínění občané přemýšlí, čtou knihy a žijí společně v odlehlé vsi. V souvislosti s tím se mluvilo o jejich tajné činnosti. – Přitom však právě tito lidé otevřeli v dané vesnici obchod s potravinami, v okolí je každý zná – a po jejich zatčení zde byl zorganizován výbor na jejich podporu. Ti lidé nečinili žádné kroky k nějakému útěku do ilegality. Naopak se snažili o udržování mezilidských vztahů, oponujících anonymitě velkoměsta. – Absence důkazů byla ovšem nakonec použita právě jako důkaz proti nim: tím, že ve vazbě odmítli svědčit proti sobě navzájem, prý znovu prokázali svůj terorismus.
Ve skutečnosti není celá tato aféra ničím jiným než zkouškou nás všech. Kam až máme jít v akceptování oněch antiteroristických důvodů, podle nichž může být jakýkoli člověk kdykoli zatčen? Nakolik jsou výjimečné protiteroristické zákony, přijaté ve jménu boje proti terorismu a zajištění veřejné bezpečnosti, v souladu s demokracií jako takovou? Je v našem zájmu, abychom policii a úřadům odsouhlasili tento obrat k novému pořádku?
Na tyto otázky musíme reagovat my sami. A první, co v této věci musíme učinit, je výzva, aby zmíněné vyšetřování bylo zastaveno a aby bylo neprodleně propuštěno z vazby těch devět osob, obžalovaných pro výstrahu nám všem.
(Přel. B. Solařík)